Stav nabití olověných akumulátorů lze určit z rovnice: s rostoucím obsahem kyseliny v elektrolytu po nabití se zvyšuje i hustota; při vybití elektrolytu se v důsledku tvorby sloučeniny PbS0 v grafu ve formě žluté kyseliny ukládá v elektrodové desce a kyselina sírová v elektrolytu klesá. Tato redukce má striktní kvantitativní vztah, pokud jde o množství: na každé 2 elektrony protékající vnějším obvodem se musí spotřebovat? Molekula kyseliny. To poskytuje možnost, že během procesu vybíjení může být snížení hustoty elektrolytu kyseliny sírové využito k určení množství elektřiny uvolněné baterií. Naopak během nabíjecího procesu lze zvýšení hustoty elektrolytu také využít k určení efektivního množství elektřiny nabité v baterii. V mnoha případech proces vyžaduje použití měření hustoty elektrolytu pro určení stavu nabití baterie a teorie je založena na výše uvedeném. Ve velkokapacitních pevných bateriích je obvykle instalován hustoměr, který ukládá plastové kuličky různé hustoty v malých přihrádkách podle jejich velikostí hustoty. Jak se hustota elektrolytu mění se stupněm nabití a vybití, odpovídající plastové kuličky budou mít posun nahoru a dolů. Hustotu elektrolytu lze snadno určit na základě hodnot na povrchu desky, což zase určuje stav nabití baterie. Na straně některých baterií jsou barevné kuličky s různou hustotou červené, žluté a zelené, které představují tři stavy nabití: „mělo by být nabito“, „stále použitelné“ a „plně nabito“. Ke stejnému účelu může sloužit i běžný sací plovákový hustoměr. Je zřejmé, že výše uvedené úsudky měření musí být správné za předpokladu, že původní hodnota hustoty elektrolytu v baterii je známá, celkové množství kyseliny v baterii zůstává nezměněno, hustota elektrolytu je stejnoměrná nahoru a dolů a deska elektrody není rozbité nebo práškové. Tyto podmínky po použití baterie již neexistují a odchylka mezi různými parametry a originálem se zvyšuje, takže přesnost této detekční metody také klesá.